Druhá diagnóza
8. 11. 2006
Druhá diagnóza
Jak podzim, jak mrazný dotek zimy
Se cítím ve své pyšné lítosti
A ruka znavená bez smyslu píše rýmy,
Duše napůl cesty už nemá starosti.
Písmenko v sešitě se náhle mění v říši
Tichounké: spi! Mi šeptá do vlasů.
Zmatená barvami v černobílé výši
Čekám, až zachrání mě křídla pegasů.
Víš, děvče, já rozumím jen místy
Tomu, co se děje v nitru tvém.
Je v tobě smrtelná dávka pesimisty,
Řek´doktor a psal: otrava životem.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář