Pohádka pro Niu
Velké nebo důležité příběhy začínají vždycky nevinně, stejně jako ten, který vám teď chci vyprávět. Je to příběh, který si vymyslela jedna bláznivá malá holka místo deníku. Abyste jej pochopili, je třeba uvěřit, že v prostoru a čase existují i jiné reality než ta naše. A jednou z nich je Ardaleias, která je realitou a podstatou celého příběhu, jako je podstatou a základem našeho světa planeta Země.
Byl jednou jeden král. Jmenoval se Galenit a vládl zemi Saladonské. Měl překrásnou dceru, princeznu Iris; vlasy jí zářily jako pšeničné klasy na slunci a oči odpovídaly nebeské modři. Princové a knížata a baroni se sjížděli z daleka i blízka a žádali o její ruku. Ona je však odmítala, neboť příliš milovala vlastní svobodu a byla sama sobě paní. Tu se však král rozhněval a pohrozil jí, že pokud se ihned nevdá, nechá ji odvézt do kláštera, aby se celý život nudila mezi čtyřmi zdmi své cely. Princezna tím byla vyděšena a svěřila se se svým neštěstím Adrianě, své služebné dívce a nejbližší přítelkyni.
,, Utečme, paní. V této zemi už vás nečeká nic. Mám bratrance v Altaronské říši, můžeme se skrývat tam, slyšela jsem, že král Jan je pohostinný.“ navrhla Adriana.
,, Mnohým by se snad zdál tvůj plán bláznivý; já však poslechnu tvé rady,“ odvětila princezna a ještě té noci prchla se svou přítelkyní z města. Po dlouhých třech dnech jízdy překročily hranice Altaronského království.
Altaronská zem byla nejmocnějším státem ve známé Ardaleias. Vládl mu podle jména král Jan, avšak ten se málo zajímal o povinnosti vladaře a spíš se věnoval bojovým sportům a zápasům gladiátorským. Zemi tak jeho jménem vládla královna Erendis, přísná, ale spravedlivá vládkyně svého lidu a země. V lesích kolem žil z milosti krále nevázaný Lesní lid pod vlastní správou a záštitou své velitelky.
Tara si odhrnula pramen vlasů z očí a upřela pohled na cestu. Před několika hodinami dorazil poštovní holub se zprávou, že brzy ráno překročili hranice dva cizinci. Stráž je nezastavovala, neboť prohlásili, že mají namířeno do Altaronu, kde chtějí navštívit krále. Avšak Nienor, hrdá patriotka a rebelka města, považovala za nutné vidět či vyslechnout jezdce dříve, než se dostanou před trůn. Požádala o doprovod svou přítelkyni, elfku Calimë, princeznu Loichotte, se kterou vyrůstala, jejího bratrance prince Jakuba a Taru z Lesního lidu a vyrazila proti proudu potoka, aby z houštin u cesty spatřila projíždějící.
,, Vážně věříš, že ti dva jezdci přijedou?“ zeptal se už po dvanácté Jakub a Nienor znova přikývla.
,, Myslím si to také,“ poznamenala Calimë. Princ pokrčil rameny.
,, Tiše….myslím..že slyším kopyta..“ šeptla Tara. Během chvilky všichni uslyšeli tlumené dusání, které se blížilo. Pak po cestě před nimi unaveně procválali dva jezdci, nebo vlastně spíš jezdkyně. Calimë přimhouřila bystré oči a tiše zaklela v elfském jazyce.
,, Calimë?“ podívala se na ní tázavě Nienor.
,, To je princezna Iris ze Saladonského království! to nebude zdvořilostní návštěva! Je mi líto, přátelé, ale obávám se, že Elarwen musí jít. Sbohem! Vlastně na shledanou! Namárië!“ vykřikla elfka, usmála se na ostatní a mlaskla na koně. Ten se na místě otočil a zmizel cvalem mezi stromy.
,, Calimë má na spěch,“ konstatovala zachmuřeně Tara.
,, Musíme si poradit bez ní. Jakube, Loi, prosím vás, dohlédněte na to, co se děje v zámku. Taro, kdybys měla nějaké zprávy, víš, kde mě najdeš. Mám tušení, že náš mír trval už příliš dlouho. Svět se pohne zase kousek dál!“ řekla Nienor a s princem a princeznou se vrátila do města. Tara seděla na svém neosedlaném hnědákovy pod posledními stromy a dlouho se za nimi dívala, dokud se nerozplynuli v houstnoucím šeru.
V trůnním sále bylo přidušené ticho. Král se šeptem radil s Jimmym a sloužící stáli u zdí jako mlčenlivé sochy. V tom se rozlétly dveře a do místnosti vstoupilo pět překrásné ženy a jeden muž. Královna Erendis v rudých šatech, s korunkou na zlatých vlasech a její sny, princ Thomas, se zlatou čelenkou a tváří tolik podobnou matce. Králova neteř Serengetti v kazajce a kroužkové košili. Královna Bretelle v bílé římské tóze a její dvě dcery – princezna Kasha, okouzlující záhadná dívka, královnina dcera z prvního mnželství, a Kate, zlatovlasá a veselá dcera krále.
,, Zmiz, hade!“ zamračila se Erendis na Jimmyho. Muž se ušklíbl a odplazil se z královnina dosahu za Janův trůn.
,, Už jsem Vám stokrát říkala, abyste s tím psem nejednal v tomto domě!“ zlobila se na krále.
,, Ale drahá, je to přítel!“ bránil se chabě král. Pomoci se mu dostalo od Bretelle:
,, Ano, drahoušku, nerozčilujte se tolik kvůli královu potěšení.“
Erendis zmlkla, ale zlostně zatínala pěsti. Thomas jí položil ruku na rameno.
,, Zmije jedna! Dělá že nevidí, jak král peleší s její vlastní dcerou a tustem děvčat z města a lísá se do jeho přízně,“ šeptala si pro sebe královna a upírala na Bretelle pohrdající pohled. Vstoupil don Daniel, dvorní majordomus a učitel.
,, Vaše veličenstva, je zde jakési princezna Iris ze Saladonu a prosí o audienci,“ uklonil se prkenně. Král pokynul a do dveří vstoupily dvě dívky v jezdeckém šatu. Nikdo nepochyboval. Ta první měla vznešené držení těla a ladnou chůzi, takže se nemohli splést.
,, Výsosti,“ uklonila se, ,, je mi to trapné, ale přicházím s prosbou o pomoc. Můj otec se rozhodl vdát mě bez mého souhlasu, prodat mě za pár hektarů území. Já však necítím ještě potřebu vdávat se. Snažně vás prosím, Výsosti, zapomeňte, kdo jsem, a nechte mě skrývat se ve vašem městě. Prosím Vás!“ Kráska padla na kolena.
,, Vstaň!“ rozkázala Erendis a prohlížela si ji.
,, Pro tvou odvahu ti dám, co žádáš,“ usoudila.
,, Pokud vím, vládne tu král, a ne Erendis, jeho druhá manželka! S králem Galenitem nemáme přátelské vztahy!“ ozvala se Bretelle.
,, Tím spíše budu pomáhat jeho dceři proti němu!“ odsekla Erendis a obrátila se k Iris:
,, Drahé dítě, teď jsi jen další občan tohoto města. bez jména, bez původu. Žij blaze z milosti krále.“
,, Děkuji, Veličenstva,“ uklonila se Iris, kývla na svou služebnou a odešla.
Ta zpráva se během večera rozlétla po celém městě: v hospodě U Princezny je nová šenkýřka a je to krásná holka! A nebyli by to lidé, kdyby jí nechtěli vidět na vlastní oči co nejdříve. už dlouho neměli U Princezny tak plno. U jednoho stolu seděl i spolek Domobrany.
Ptáte se správně, co je to Domobrana. Družina, organizace, spolek, který založila a vede Nienor za tiché podpory Calimë. Dále jsou členy tito: princezna Loichotte, milující svou zemi, a s ní princ Jakub a lesní dívka Tara. Je to uspořádání založené pro obranu a udržování města a státu, když mocní zanedbávají nebezpečí.
Tedy U Princezny se sešla Nienor, Jakub a Jitka, věrná přítelkyně Nienor a Calimë, která sloužila na zámku a právě je seznamovala s původem zlatovlasé šenkýřky, která si říkala Risa: Nienor potáhla z dlouhé dýmky a zamyšleně vyfoukla kouř.
,, To se mi nelíbí. Z tohou budou problémy,“ řekla po chvíli.
,, Také si myslím,“ přikývla Jitka a mávla na Margaritu, aby si šla přisednou. Margarita byla měšťanka, velmi krásná, a důvěrnice krále.
,, Co nového se záchranou světa?“ usmála se Margrita a pohodila tmavým copem.
,, Čím dál hůře,“ odvětila též s úsměvem Nia a šťouchla do Jakuba, který dopíjel čtvrtý pohár vína.
,, Něco vám povím, ale je to tajemství. Otec Jíra mi při zpovědi sdělil, že se opět vrátí don Trachan.“ řekla dívka. Nienor se napřímila:
,, To je dobře. Mám teď o starost méně. Ale chybí mi Calimë.“
V tom se dveře do hostince otevřely a vstoupil Rytíř. Měl vysokou postavu, hrdé držení těla, kroužkovou košili a šedý plášť; u boku se mu houpal dlouhý meč. Nienor vstala a šla mu vstříc. K jejímu postavení rebelky a vůdkyně lidu patřilo znát všechny důležité postavy města.
,, Nienor, rád bych si napřed odpočinul..“ začal rytíř, ale dívka ho chytla za ruku a odtáhla do kouta, mezitím však kývla na šenkýřku, aby připravila nějakou večeři.
,, Co je nového ve světě?“ začala vyzvídat.
,, Co ti mám říkat? Byl jsem v Alantii, tam je zatím klid, i když nevydrží dlouho, myslím. Tamní sultán se spojil se Sladonem. Pak jsme jel přes Nimezis..."
,, Nimezis? Nepotkal jsi Calimë?“ přerušila ho Nia.
,, ne. Ale mluvil jsem s Calissou. Nienor, elfové nechtějí mít nic společného s lidskými válkami a ty to víš moc dobře. To, že je Calimë s tebou, je výjimka, na kterou obě brzy doplatíte. Všude se objevuje rasová nesnášenlivost, lidé vytlačují ze svého okolí elfy, trpaslíky i víly. Jinak Galenit zuří, ztratila se mu dcera, ale to asi víš. A teď mě nech anjíst, prosím,“ dovyprávěl don Trachan. Nienor vstala, ale v tom přišla Risa s tácem jídla. Postavila ho před rytíře, usmála se a odešla. Saimon don Trachan za ní zíral.
,, To je Risa. Neboli princezna Iris, udržíš-li to v tajnosti,“ ušklíbla se Nia.
,, Iris? Nevěděl jsem, že je taková krásná.“
,, Je Iris. Co bys chtěl? Je Risa. Zapomněla na původ a skrývá se,“ řekla Nienor a vrátila se za přáteli. Jitka s Markétou zrovna odcházely a vedly mezi sebou vrávorajícího Jakuba.
,, Ten mamlas už se zase opil?“ povzdechla si Nienor. Margarita přikývla.
,, Nic proti Loi, ale nevím, zda je moudré brát ho na schůze Domobrany. Stejně z nich mívá akorát bolehlav.“
Život v Altaronu by si běžel dál ve svých kolejích, nebýt slavností ve městě. Princezna Kasha slavila narozeniny a na Bretellinu žádost král uspořádal jarmark a trhy a zápasy a spoustu zábavy. Na hlavní třídě bylo rušno, pouliční prodavači ve svých stáncích nabízeli zboží a většina obyvatel se procházela mezi nimi, okukovala a debatovala, zatímco na zámku se bojovalo, jedlo a pilo. Nienorvyšla s Jitkou do ulic, povídaly si, zdravily známé a hledaly očima Loichotte. Nikde ji neviděli, zato spatřili dona Trachana, jak si vykračuje vedle Risy, která se vesele směje. Nia se ušklíbla.
,, Nienor! Hej, Nienor!“ ozval se veselý dívčí hlas. Bojovnice se otočila. Mávala na ní veselá blondýnka s modrýma očima, kráčíc po boku svého bratra. Byli si velmi podobní, přestože měli každý jinou matku. Princezna Kate a princ Thomas. Nienor vyrůstala s královskými dětmi, protože její rodiče pracovali v zámku, a tak je oba dobře znala. Přesto se jim ledabyle uklonila, aby udržela etiketu.
,, Vaše Výsosti.“
,, Loichotte tě pozdravuje a posílá tohle,“ řekla Kate a podávala jí dopis s pečetí. Tmavovláska přikývla a podívala se na prince Thomase.
,, Neupravená jako vždy,“ ušklíbl se a zatahal ji za uvolněný pramen vlasů.
,, Nevypadáte o moc lépe,“odsekla Nienor a odvrátila hlavu. Thomas jí chytil za bradu a donutil jí, aby se na něj podívala.
,, Jsi moc drzá, Nio. Na prince by si divoženka neměla dovolovat!“ Dívka vzdorovitě mlčela. Nesnášela, když se takhle choval. Princ se potupně zasmál, pustil jí a beze slova odešel. Kate potřásla hlavu:
,, Nic si z toho nedělej, Nio.“ řekla a odběhla za ním.
,, Nevšímej si ho. Je to ještě mladej blázen,“ položila jí Jitka ruku na rameno.
,, Chvá se jako idiot! A ještě u toho vypadá dobře! Myslím, že už půjdu domů, Jitko.“ vzdychla Nienot.
,, Možná to bude opravdu lepší, děvče,“ přikývla Jitka.
Nienor se napila vína a zahleděla do plamenů v krbu. Znova si přečetla dopis od Loichotte:
Drahá Nienor!
Mám strach! zdá se, že Bretelle něco tuší o Domobraně.
A rozhodně nechce stát při nás, naopak; nabádá krále, aby
mě i Jakuba více kontroloval. Do paláce za ní chodí paní Agnes
a mívají spolu dlouhé tajné rozhovory. Nio, bojím se, že
Agnes i Bretelle jdou proti nám, proti KRÁLOVSTVÍ !
Nebudu teď moci chodit ven, ale Jakub ano. Udělejte něco,
dřív než bude pozdě. Král už dlouho neodolá a Bretelle může
svými intrikami zničit i matku. Pak by byl s Altaronem
jak ho známe konec. Bůh Tě ochraňuj a ostatní též.
Líbá Loichotte
Princezna měla pravdu. Musí se něco udělat! Nienor si přehodila přes ramena plášť a zamířila k Blance Matragi.
,, Dobrý den,ů pozdravila odměřeně Blanka a pohrdavě se podívala po Nienor v obnošených šatech.
,, Dobrý den. Chtěla bych si nechat ušít kostým,“ řela Nienor.
,, Samozřejmě. Naciusi, zapisuj si.“
,, Bude z černé kůže. Já vám ho raději nakreslím,“ řekla dívka, vzala pero a na pergamen nakreslila, jak si šaty představuje. Pak hodila na stůl několik zlatých penízků a odešla.
Měla v úmyslu obejít pár známých a vyzpovídat Risu a Saimona. Ale zrovna když procházela po hlavní třídě, objevila se Moira.
Nikdo netušil, kdo je, odkud přichází a kam zase mizí. Starci říkali, že je poslem osudu a její chůze jsou kroky sudby. Dav ztichl a rozestoupil se, takže Moira procházela uličkou. Stříbrozlaté vlasy jí povlávaly kolem hlavy a prudce kontrastovali s černým hávem; bosýma nohama výřila prach. Šla pomalu a rozvážně, jakoby každý krok byl důležitější než čas. Pak se zastavila a pohlédla na hrad. Něco zašeptala, sklopila hlavu a jasnýma modrýma očima zpod dlouhých řas blýskla po Nienor. Otočila se a zmizela v mlčení okolních uliček. Vzduch začal znova prodit a lidé mluvit. Po ulici se tryskem řítil kůň, takže lidé se tiskli ke stěnám, aby se vyhnuli kopytům. Nienor se otočila, protože kůň teď stál jen kousek od ní. Byl zplavený a třásl se únavou, ale hlavu držel vysoko a bojovně hryzal do udidla.
,, Nienor!“ zvolal jezdec a podal dívce ruku, aby jí pomohl naskočit za něj. Pak slovem obrátil koně a odklusal.
,, Nienor, kde se tu bereš?“ zeptala se Nienor.
,, Přináším zprávy, dobré i špatné, ale těch špatných víc. Ale popovídáme si doma.“ Během několika minut dorazily k domku kus od ostatních stavení. Byl kamenný a opíral se o vnitřní stěnu hradeb; vedle něj byla dřevěná stáj. Elfka do ní odvedla koně a pozvala Nienor dál. Sedly si do křesel, Calimë nalila víno a Nienor vytáhla dýmku.
,, Nejdřív mi řekni, co je nového tady,“ zeptala se elfka.
,, Bretelle kuje plány proti nám,“ řekla Nia a podala jí dopis od princezny.
,, Princezna Iris se skrývá a pracuje jako šenkýřka u Princezny. Vrátil se don Trachan a zamiloval se do ní. Jakub se opil, Thomas je prevít a dnes se ve městě objevila Moira.“
,, Samé pěkné věci, ale některé mě nepřekvapují.“
,, Jako třeba?“
,, Moira, Jakub a Thomas.“
,, Kdes byla, Calimë?“
,, V Nimezis a jinde, jezdila jsme daleko a rychle. V Saladonu se zvedá válka proti každému, kdo skrývá princeznu Irirs. V Alantii je zle-tamní sultán se spojil s Galenitem a jinými východními pány a chce ovládnout naše severní území. Víc jsem se nedozvěděla. Skoro nikdo se se mnou nebavil a Paní Calissa říkala, že elfové už nejsou v lidských městech vítáni. Ale zapomínám na dárky.“ elfka vstala a odešla do vedlejšího pokoje, odkud se vrátila s mečem v pochvě a lukem a šípy.
,, To je pro tebe, Nio. Blíží se čas, kdy je použiješ. Užívej je dobře.“
,, Děkuji.“
Jitka seběhla ze schodů a prosmýkla se kolem stráže.
,, Dobře že jdeš, Jitko,“ uvítala j s objetím Nienor.
,, Ráda tě vidím,“ usmála se Calimë.
,, Mohla bys přivést Jakuba a Loichotte?“ Jitka přikývla, odběhla a brzy se vrátila s princem a princeznou. Calimë dala každému meč. Loi zářily oči, ale Jakub se tvářil vyděšeně.
,, Budu tě učit šermovat. První lekci máš zítra na třetím nádvoří od tří hodin. Buď tam přesně,“ řekla elfka a obrátila se k Loichotte.
,, Loi, Bretelle tě prý špehuje. Chovej se nenápadně. Získej si důvěru. Podporuj Erendis, ale nebuď příliš drzá. Musíš udržet Domobranu v tajnosti!“
Princezna a její bratranec přikývli a vrátili se do zámku.
,, Nio, počkej na mě u Princezny, ještě si něco vyřídím s Thomasem!“
Princ stál u okna a vyhlížel do nadcházejícího soumraku. Calimë zaklepala na stůl.
,, Vím o tobě,“ řekl princ, aniž se otočil.
,, Nesu vám dva vzkazy z dalekých zemí, Výsosti. Z Alantie Vám píše sultán. Už dávno nevěří Vašemu otci a jako panovníka bere Vás, následníka trůnu. Prosím,“ řekla elfka a s úklonou mu podávala dopis.
,, Díky. a druhý vzkaz?“ zeptal se nabručeně princ. Nesnášel, když po něm chtěli zodpovědnost za zemi, když z něj dělali krále.
,, Druhá zpráva je od paní Calissy z Nimezis.“
,, Calissa si tedy vzpomněla na zapomenutou zemi?“
,, Ano. A vzkazuje: Už přijmi osud, Tobě předem daný,
vem meč a korunu, vždyť přiblížil se boj.
Po bok vem sobě pevnou novou Paní,
zahoď už smích, oblékni si zbroj.“
Princ se zamračil a z modrých očí mu létaly blesky hněvu.
,, Nikdo mě nebude nutit do vládnutí! Nechci korunu, i když mi jí cpete. Nechci trůn a spoustu poviností! Ať jde ta elfka k čertu! Všichni jste proti mně! Co jsme ti provedl, Elarwen? A co Nienor, že se mi mstíte?“
Calimë sklopila oči. Nebude jednoduché dosadit Thomase na trůn, ale právě to je jeden z hlavních cílů Domobrany.
,, Nevynášej rozsudky nad královnou elfů, když nerozumíš jejím slovům,“ špitla nalomeně.
,, Tak to už přestává všechno! malá drzá elfka mě bude poučovat? A ještě mě snad bude nutit do svatby! S mou sestrou Kate? Mám snad být obětí vašich intrik?“
,, Nemyslím Kate. Je tu jiná dáma…..Nienor.“
Jestliže byl dosud Thomas rozhněvaný, teď vybouchl. Na okamžik stál jako socha, pak blekovým pohybem chytil elfku za zápěstí a druhou rukou jí vrazil pořádnou facku. Calimë se dívala princi přímo do očí.
,, Tak poslouchej, elfko,“ zasyčel Thomas, ,, nikdo mi nebude mluvit do života a ze všeho nejmíň nějaká ušatá liška*!“ To byla ovšem urážka, kterou ani Calimë nemohla snés v mlčení. V mžiku se mu vytrhla a sáhla po meči. Neozbrojený princ byl bezmocný, když mu mířila hrotem, na hruď.
,, Sauro hua! Vhéto! Nemluv tak se mnou, drzé děcko! Chceš utéct svému osudu? Nezáleží na tobě! Sudba tobě daná si tě najde a splní se! Vrať se na zem a uvědom si, kdo jsi!“ S tím schovala meč.
,, Stráže!“ vykřikl princ. do místnosti vrazil velitel gardy.
,, S tou elfkou do vězení!“ Muž přikývl a Calimë se bez protestů nechala odvést do cely.
,, Jak jsi jí mohl nechat zavřít, ty nezodpovědné tele? Můžeš všechno zničit!“ ješela Loichotte na Thomase. Ten se sotva zmohl na obhajobu.
,, Ale vzala na mě meč..“
,, No a? Neublížila by Ti! A to cos jí řekl bylo vážně ošklivé! Okamžitě ji propusť, rozumíš?!“
,, Dobře sestřičko, jak chceš. Ale přečti si tohle!“ Hodil jí list.
Ctěný princi Thomasi!
Pokud na svém území přechováváte uprchlou princeznu Iris,
pak ji vydejte okamžitě rodičům. Varuji Vás. Válce se nevyhnete,
pokud ji okamžitě nevydáte. My víme, že se někde u vás skrývá!
Varuji vás! S pozdravem sultán An-Trates, východní aliance
,, doufám, že ji nehodláš vydat?“ zeptala se Loi.
,, To vskutku hodlám! Když to udělám, budu mít klid a pokoj. Když ne, budou mě hnát k zodpovědnosti za válku. Nechci trůn a korunu. Nechci zodpovědnost za tuhle zem.“
Calimë odložila prázdný pohár a promnula si oči. Nienor se na ní s obavami podívala. Přišla s tím, že ji Thomas urazil, zavřel do vězení, prtpustil a hodlá vydat Iris do Saladonu, aby nemusel být zodpovědný za problémy.
,, Co budeme dělat?“ zeptala se Nienor.
,, Schováme Iris, aby jí Thomas nenašel. Řekneme, že odjela.“
,, Neuvěří nám.“
,, Ne, ale musíme to aspoň zkusit.“
,, Calimë? Proč jsi za Thomasem chodila?“
,, Měla jsem vzkazy…..a chtěla jsem ho vidět. Vypadá dobře, ale je to rozmazlenej kluk!“
,, A co tedy uděláme s ním?“
,, S ním? Spíš z něj. Krále přirozeně.“
,, To bude dost těžké..“
,, To ano. Ale potřebujeme autoritu, která povede, a to je on!“
,, Jak toho dosáhneme?“
,, Přes Erendis….a přes jiné.“
Přes Erendis to nešlo. Královna uznala, že zem potřebuje krále a že Jan už dávno králem není, ale prohlásila, že Thomase do ničeho nutit nebude a že až bude chtít, přijme korunu sám. Loichotte se ho sice snažila přesvědčit, ale princ na prosby starší sestry nedal. Zbývala poslední možnost, ale elfka se jí bála. zatím.
,, Saimone! je to důležité!“ žadonila Calimë a znova zaklepala.
,, Ne! Teď nemám chuť s tebou mluvit!“
,, Ale jde o Risu Thomas ji chce vydat do Saladonu! Musím eji skrýt, aby jí nenašel! Musíš ji odvézt na svůj hrádek v Neftalenu a tam ji hlídat!“
,, Zbláznila ses? Mám vzít na své sídlo ženskou,…a k tomu tuhle?“
,, Ano! Odjíždíte dnes večer! Pojede s vámi Nienor.“
,, Chceš mě špehovat?“
,, Ne, chránit. Zatím nashledanou, done Trachane. starejte se dobře o Risu. Je cenná!“
Byly tři hodiny a elfka začínala s Jakubem lekci šermu. Bůh jí pomáhej, bude muset mít svatou trpělivost s tímhle mamlasem.
,, Základní pravidlo: buď ve střehu. Drž meč šikmo k obloze. Stůj rozkročeně. Ne ne ne. Držíš to jak štětec! Probůh ne, to není taktovka, ale meč! Stůj pevně. Raz dva vpřed! Kryj se! Výpad! Raz dva tři střet!“ A podobném duchu se neslo celé odpoledne. Pak šla Calimë vyprovodit Nienor a Iris s Trachanem. Tmavovláska měla na sobě svůj černý kostým.
,, Zlom vaz, Nio. brzy se vrať a dávej na sebe pozor!“ loučila se. oplatila jí úsměvem. Když trojice zmizela ve tmě, elfka se rozhodla, že svůj plán provede. Šla do zámku.
,, Odzbrojte jí a hlídejte, nebo mě tu zabije!“ zamračil se Thomas, když ji uviděl ve dveřích.
,, Bojíte se mě, princi?“
,, Nechte ji být a zmizte!“ rozkázal princ.
,, Princi, znova vás prosím, abyste se ujal vlády a použil svou autoritu k akci, než bude pozdě.“
,, Ne. Ještě něco?“
,, Trvám na tom, abyste přijal korunu.“
,, To je hezké, ale slovo elfí děvky tady naštěstí nemá žádnou váhu. Dám ti radu, holčičko,“ řekl Thomas a odhrnul jí vlasy za špičaté ucho. Pohrdavě se usmál.
,, Vrať se do lesů mezi křováky a nepleť se mi do cesty. Bude to lepší pro oba.“
,, Nic jiného mi neřeknete?
,, Ne.“
,, V tom případě sbohem, ne nashledanou!“
Calimë vyšla z princova okoje a vydala se k trůnnímu sálu. Když bude mít štěstí, nalezne ho opuštěný. Zdálo se, že štěstí má; sál byl prázdný…..nebo snad…
,, Jimmy?“ jemný hlas se rozlehl sálem. pak se objevil muž.
,, Co tady chceš, ušatko?“
,, Nech jazyk za zuby, hade. Poslouchej mě. Jsi zabiják, že? Chci koupit tvé služby. Můžu ti věřit?“
,, Když dobře zaplatíš..“
,, Dám ti, kolik si řekneš. Chci, abys tu holku jen zranil. Vážně, ale ne smrtelně. Rozumíš? Udělej to, jak chceš, ale musí přežít.“
,, Žádáš hodně. Co když mě pozná?“
,, To je na tobě, aby ses nenechal chytit.“
,, Chci 200 stříbrných.“
,, Máš je mít. Tady je sto jako záloha. Napíšeš ještě dopis…“
Nienor už se těšila domů. Don trachan a Risa v pořádku dorzili na hrádek v Neftalenu a ona se teď mohla klidně vrátit do Altaronu. Už jen kousek cesty….Najednou pod ní klopýtl kůň. Seskočila a prohlédla mu nohy. Zdál se v pořádku. Citlivýma ušima zaslechla kradmý šramot. Nestihla se otočit. Neznámý útočník byl rychlejší. První šíp zasáhl zezadu rameno, druhý mířil na bok. Nienor se zhroutila na zem. Podívala se na krev a omdlela.
Tak ji o pár minut později našla Calimë. Nezdržovala se ohledáním místa a co nejrychleji ji odvezla do města. Přímo do hradu. Thomas si zrovna hrál se svým psem, když vešla Calimë. Vypadala unaveně a na tváři měla šmouhu od krve.
,, Pojď se mnou, princi. Hned!“ řekla a odvedla ho do pokoje pro služebné. Na posteli tam ležela bezvládná Nienor, které Madlén právě ovazovala rány.
,, Tohle jsme u ní našli,“ řekla elfka a podala princi zmačkaný papír.
Jste ve válce, princi. Už není cesta zpátky. Užívejte si poslední dny Alatronu.
Aliance východních států
,, Když jim dáme Risu, přestanou!“
,, Nepřestanou, teď už ne. Altaronské království je velké lákadlo, navíc teď bez vládce a nestabilní. Budou ho chtít, teď už nejde o iris.“
,, Má matka vládne!“
,, Nemá armádu. Nepodnikne žádné kroky. Je silná, ale pyšná a příliš si jistá svou suverenitou.“
,, Máme otcovy gladiátory!“
,, Kolik? Padesát? Sto? Můj milý princi, nepřítel má stokrát, tisíckrát víc.“
,, Nezaútočí!“
,, Zaútočí. A Altaron by měl být připraven!“
,, Však ono nebude tak zle..“
,, začali vraždit, vaše Výsosti!“
,, A zaplatí za to!!“
,, Tiše, Výsosti. Nienor potřebuje klid.“ Thomas přikývl, políbil Niu na čelo a odešel.
Margarita se vrátila brzy, příliš brzy, pomyslela si Bluma a sklízela skleničky.
,, Blumo! Evžen ti vzkazuje že máš hned přijít, pracuje na něčem novém!“
,, A…..díky, už jdu!“ řekla Bluma sestře a už byla venku.
,, Dobrý den, mistře,“ řekla Bluma.
,, Dobrý, děvče. Máme úkol od prince Thomase. Máme vyléčit lady Nienor. Tady jsou bylinky. dělej co umíš.“ řekl alchymista. oba dva se za chvilku skláněli nad dýmajícími kotlíky, když v tom přišla Eliška.
,, Dobrý večer, slečno,“ pozdravila Blumu a políbila Evžena.
,, Kdy už skončíš, drahý?“
,, Až to doděláme, Eli. Už to brzy bude,“ ujistil ji Evžen.
,, Mistře, něco mám!“ řekla Bluma a podala mu flakónek s tekutinou.
,, Zkus jí to dát napít,“ přikývl alchymista.
Blanka si rozpustila přísný drdol a rozčísal si husté vlasy na ramennou. Pak si přehodila přes ramena plášť a vyrazila soumrakem do knihovny.
,, Ahoj Patricku,“ usmála se na mladého knihovníka. Ten jí políbil ruku a dvorně uvedl do knihovny.
,, Co vám dnes mohu nabídnut, krásná dámo?“ zeptal se.
,, Třeba nějaký román, drahý.“ Patrick jí podal vázanou knihu.
,, Jen pro vás, madam,“ usmál se a pomyslel si, jak moc to Blance sluší, když upustí od své vznešené pózy, kterou nosívala každý den v salonu.
Dveře podivného paláce se otevřely. Před elfkou stála štíhlá mladá dívka oděná v poloprůsvitné závoje a zlaté ozdoby. Dívka jí uvedla do pokoje své paní. Agnes seděla se zkříženýma nohama na polštáři pod červeným baldachýnem. Měla na sobě záhadné zavojové šaty barvy zlatého podzimu a na obličeji roušku, takže byly vidět jen hluboké pyšné oči, ve kterých se odrážela záře stovek svící, jež plály v pokoji. Paní Agnes pokynula své služebné, aby přinesla občerstvení. Půvabná blondýna přikývla a za chvíli byla zpět s podnosem, na kterém stály dva stříbrné pohárky vykládané barevnými kameny. Calimë se posadila na taburetku a usrkla. Chutnalo to jako silně kořeněné víno.
,, Proč jste přišla, paní?“ zeptala se zdvořile, ale neupřímně Agnes.
,, Chtěla jsem prosit o radu. Říká se, že paní Agnes vidí mnohé, co je ostatním skryto,“ odvětila elfka.
,, Co byste chtěla vědět?“
,, Jak se to opravdu má se sultánstvím Alantie a zda jde její vládce do války proti nám.“
,, Mohu vám s určitostí oznámit, že na takovou otázku vám nikdy neodpovím! ať koná můj otec co chce, neotevřu jeho úmysly pohledu nepřítele!“ zamračila se Agnes. Elfka s kamennou tváří přikývla.
,, V tom případě si nemáme co říci. Sbohem, kněžno,“ řekla.
,, Ještě něco vám řeknu. Přijdou už brzy. Půjdou po elfech! Svět patří lidem a bastardi se špičatýma ušima už nemají v životě místo!“
Calimë to nechala bez odpovědi a hrdě odešla. Přesto však cítila v srdci strach. U dveří jí zastavila zlatovlasá služebnice.
,, Paní, prosím vás, zachraňte Altaron! Svrhněte moc Východu a já budu opět svobodná!“
,, Copak ty nesloužíš své paní z vlastní vůle?“ podivila se elfka.
,, Ne, paní. Jsem otrokyně, dar mé paní od prince Karima z Alantijské kolonie na ostrově Kalarena. Avšak v mé vlasti, na zelené Kalareně jsem byla tanečnicí,“ řekla dívka a zatančila několik půvabných kroků.
,, Paní Agnes mě nenechává tančit. Říká, že pro dámu se nehodí, aby měla v domě kejklířku. Tanec mi chybí. Poražte Východ, Agnes padne, a já budu svobodná.“
,, Pak doufej v úspěch Domobrany a přijď, až zavolám. Buď zdráva,“ řekla Calimë a zmizela v nočních stínech. U starého kostela měla sraz s Jamesem, aby mu doplatila za jeho služby. Už na ní čekal.
,, Máš peníze, ušatko?“
,, Ano,“ hodila mu měšec.
,, Dobrá. Sbohem, elfko.“
,, Jimmy! Budeš mlčet!“
,, Samozřejmě, vždy diskrétní!“
,, Sbohem.“ Calimë vyrazila k domovu, ale nemohla se zbavit pocitu, že někdo jde za ní, v jejích stopách.
Ptáci spustili svou ranní symfonii a město se probouzelo k životu. Valkýra stříhala růže a zpívala si. Za chvíli si uvázala svou nejlepší sukni a vydala se s náručí květin k zámku. Cestou potkala Calimë a Blumu, které šly navštívit Nienor. Našly v jejím pokoji prince Thomase, jak sedí u dívčiny postele.
,, Dobré ráno, výsosti,“ uklonila se Bluma.
,, I vám, dámy,“ řekl nebývale mile Thomas.
,, Jak se daří lady Nienor?“ otázala se Calimë.
,, Spí, ale v noci jí klesly horečky. Myslím, že bude brzy v pořádku.“
,, To je dobře. Dokud se neuzdraví, nemůžeme dál.“
,, Kam dál?“
,, To je věc, kterou tu veřejně říkat nebudu.“
,, Jestli je to něco proti království..“
Calimë zavrtěla hlavou a usmála se. Vida, jak se princ najednou zajímá o svou zemi.
,, Pokud ti můžu věřit, řeknu ti část svých plánů,“ řekla elfka nakonec. Bluma odešla.
,, Můžeš.“
,, Pojedu k hranicím.“
,, Proč? Sama?“
,, Bránit je, když to neudělá nikdo jiný.“
,, Sama? Co zmůžeš?“
,, Pojedeme s Domobranou. Nia, Jakub, Tara..“
,, Myslíš si, že vás pustím,“
,, Nemáš do toho co mluvit!“
,, Ale mám. Já jsem totiž král, elfko, nebo brzy budu!“
Calimë v duchu zajásala. Riskantní plán se zdařil.
Celé město, ba celá říše se podivovala nad rozhodnutím prince Thomase nastoupit na trůn co nejdříve. A ještě překvapující bylo, že s tím král i obě královny souhlasili.
Den korunovace byl slavnostní, ale ne tolik, jak by měl být, protože se chystal narychlo. Nienor se uzdravila díky péči Madlén a Evženovým lektvarům velice brzy a mohla se zúčastnit korunovace. Ona i všechny ostatní ženy a dívky, zejména pak členky Domobrany, měly překrásné šaty z jehly Blanky Matragi a slušelo jim to. Jediná Calimë odmítla a oblékla si svou střídmou řízu elfího národa.
,, Přísahám, že chci vládnout své zemi dobře a spravedlivě, v míru i válce, v blahobytu i nedostatku. Přijímám zodpovědnost za svůj lid a svoji zemi, přísahám, že nezklamu důvěru, již ve mně vkládá můj národ a že nikdy neučiním nic, co by mé zemi nebo lidu ublížilo. Tak pravím já, princ Thomas, syn Jana a Erendis, a všechny, kteří mě slyší, si beru za svědky. K tomu ať mi dopomáhá Bůh.“
Královna Erendis vzala korunovační klenoty a položila princi do zlatých vlasů korunu vykládanou drahokamy. Ozval se jásot a tleskot. Calimë a Nienor se na sebe usmály. Bylo to náročné, ale jejich dílo se zdařilo. Před nimi stál nový král, před kterým teď všichni poklekli.
Nienor ucítila, že jí někdo klepe na rameno. Otočila se a spatřila princeznu Serengetti, Thomasovu sestřenici.
,, Výsosti.“
,, Pojď se mnou, lady,“ řekla Serengetti a odvedla ji kus stranou.
,, Víš, kdo na tebe zaútočil?“
,, Někdo z východní aliance.“
,, Ale kdepak. Máš dýku v zádech, lady. Byl to králův mazlíček, zabiják James.
,, Nesmysl. Proč by ho proti mně král posílal?“
,, Ne král. Ale tvoje přítelkyně Calimë. Sledovala jsme její domluvy s Jimmym. Elfce nemůžeš věřit!“
,, Lžeš!“
,, Nelžu. Mluvím pravdu, bohužel!“
Nienor se uraženě otočila a běžela za Calimë.
,, Chci s tebou mluvit. Hned! Pojď ven!“
Elfka jí poslechla a vyšly na hradby.
,, Nechala jsi mě zabít.“
,, Ne.“
,, Tak tedy Serengetti lže. Myslela jsme si to.“
,, Nelže. Nenechala jsem tě zabít, ale jen zranit.“ Nienor došla slova, pak ale vybuchla.
,, Ty jsi mě chtěla nechat zabít! Proč? Proč? Myslela jsme, že jsme přítelkyně!!“
,, Já tě nechala zranit, abych Thomase přesvědčila, že je to vážné! A podařilo se to!“
,, Tys mi o tom ani neřekla!“
,, Moc riskantní!“
,, Nevěříš mi?“
,, Ale ano…Nio pochop…bylo to v zájmu království..“
,, Království, království……kámen a lesy! Nezáleží ti na životech přátel?“
,, Někdy se oběti přinést musí. Vše má svou cenu.“
,, Jdi do háje!“ křikla Nienor a utekla do lesa. Calimë se dívala za ní a přemýšlela, kolik problémů jí ještě malá lest přinese. Kdyby se to dozvěděl Thomas…
Nakonec přesvědčila Nienor, aby jí věřila, nebo se aspoň zdálo, že ji přesvědčila. Oznámila jí, že jede hájit hranice země sama se svým lukem, když mocní nedbají. Bojovnice chtěla jet s ní, stejně jako chtěl jet Jakub a Tara. Loichotte by byla bývala jela s nadšením, ale Bretelle jí to nedovolila a nechala jí pro jistotu hlídat v jejím pokoji. Thomas naopak s jejích výpravou souhlasil. Od hranic už dávno nepřišly žádné zprávy a to bylo nutno vyšetřit.
Král shlížel na tři dívky a jednoho muže stojící před ním. Nienor ve svém černém kostýmku a plášti, Calimë v elfí šedozelené, Tara v hnědé a Jakub v cestovních šatech šlechtice.
,, Tedy jděte, mí drazí, a vraťte se. Přineste zprávy a hlavně sami sebe ve zdraví. Bůh vás provázej.“
,, Elen síla lúmen´n ometielvo. Namárië,“ řekla Calimë, hluboce se uklonila a odcházela. Jakub si s bratrancem potřásl rukou.
,, Nic si neudělej, Kubo,“ napomenul ho Thomas.
,, Veličenstvo,“ sklonila hlavu Tara a následovala Calimë s Jakubem.
,, Hodně štěstí, nejmilejší,“ usmál se král, políbil Nienor ruku a díval se, jak odchází. Čtveřice byla kompletní. V ústrety jim běžela Bluma. Zastavila se před Jakubem.
,, Princi Jakube. To je dar ode mne a od Mistra Evžena na cestu. Je to posilující lektvar, zahřeje a povzbudí, ale musíte s ním hospodařit opatrně,“ řekla a se zářivým úsměvem mu podala láhev se zlatavou tekutinou. Jakub kývl a když Bluma odběhla, trochu se napil. V krku to pálilo a zahřálo to po celém těle.
,, Nevypij toho moc,“ poznamenala Tara.
,, Je to moje věc, ne?“
,, Ano, ale mám dojem, že je to ještě silnější než víno,“ usmála se Calimë.
Adriana pohladila grošáka po krku a dotáhla řemeny na uzdečce. Vzpomínala na svou paní Iris, jak se jí asi daří u dona Trachana. Ozvaly se kroky. Dívka zvedla hlavu a podívala se na přicházející čtveřici. Podržela jim koně, když nasedali.
,, Calimë..mohla byste mi přivést zprávy o mé paní?“ zeptala se.
,, Ano. Můžeme se stavit v Neftalenu až pojedeme zpátky.“
,, Děkuji.
Nienor pobídla svého vraníka směrem k bráně a ostatní jí následovali. Kopyta cvakala na dlažbě. Jakub se cítil podivně slavnostně, když vyjížděl na svou první kluk. Bylo to stejné jako když coby malý klučina poprvé jel na poníkovi. Jeho klidný hnědák odfrknul a doklusal po bok Calimë šedého oře.
,, Máš strach, princi? Měl by ses sebrat,“ poznamenala elfka.
,, Nemám strach. jen si nejsem jistý,“ opáčil Jakub.
Vjeli do lesa. Město teď měli přímo za zády a před nimi se pod zeleným baldachýnem listí vinula měkká lesní cesta. Byla široká a rovná, takže koním se po ní dobře šlo. Mohli pohodlně cválat asi půl hodiny, dokud se nezačalo smrákat a les se za nimi nezavřel v neprostupnou šedou tmu. Ze stínů kolem cesty se ozývalo mnoho zvuků. Nienor, která jela poslední, se otočila. Zdálo se jí, že ze tmy kolem na ní zírají spousty očí. Neřekla nic, ale pohladil jílec meče. Calimë prorážela jasnýma elfíma očima stíny, ale neviděla nic než pár netopýrů a sov. Jeli dál
Loichotte se neklidně zavrtěla a zašklebila se na svůj obraz ve velkém zrcadle.
,, Stůjte klidně, Výsosti,“ napomenul ji Nacius a zabodl do šatů další špendlík. Blanka Matragi celé dění pozorovala přísným pohledem a dohlížela, aby každá nitka princezniných šatů byla dokonale ušita. Ozvalo se zaklepání.
,, Dále!“ vydechla Loichotte a zalapala po dechu, neboť mistr krejčí jí zrovna stáhl korzet u šatů. Vstoupil don Daniel, dvorní učitel tance a etikety. Prkenně se uklonil.
,, Až bude vaše výsost hotova se zkoušením šatů, očekávám i v Bílém sále k hodině tance,“ oznámil princezně a odešel. Loichotte si povzdechla.
,, Myslím, že se mi Thomas mstí za to, že jsem ho jako malá nutila hrát si se mnou s pannami.“
,, To král trvá na vaší výchově, madam?“ zeptala se zdvořile Blanka a pohrávala si s tkanicí na své sukni.
,, Ano. Chce ze mě mít DÁMU po svém boku, jako oporu a ženskou autoritu.“
,, Je tu přece královna Erendis.“
,, Ach, slečno Matragi, je to složité. Bretelle žárlí, že se králem stal syn Erendis a ne jedna z jejích dcer a přinutila krále, aby Erendis zakázal míchat se do vlády. Kdo ví, jak dlouho vydrží Thomas bez opory. Bretelle se ho snaží přinutit k svatbě s Kate, ale ani Katie ani Thomas o to nestojí.“
,, Proto chce jako královnu vás?“
,, Mně věří a dočasně mohu zastat funkci vládkyně,“ přitakala Loichot. Další zaklepání. Do místnosti vešla Šarlota, dvorní dáma princezny Kashy.
,, Výsosti, madame, monsieur,“ uklonila se roztomile Šarlota.
,, Ma madame, princezna Kasha, a její host princezna Serengetti prosí madame Blanku, zda by je mohla navštívit a poradit s barvou líčení a oblečení pro dnešní ples.“
,, Ale zajisté. Naciusi, chovej se dámě galantně. Milady, omluvte mne,“ řekla Blanka a následovala Šarlotu.
,, Mohu už jít? Prosím,“ žadonila Loi. Nacius ji snáz pustí. Ne že by tolik toužila po tanci, ale bude tam Janek Hudebník, krásnější než všichni šlechtici.
,, Á dva tři, raz dva tři, bradu nahoru, narovnejte se! Dlouhý krok dva tři, á dva tři…“
Loi klopýtala v rytmu pomalého valčíku. Daniel pobíhal kolem, mával bílou taktovkou a udílel pokyny.
,, Voilá! Bravo! Sama už kroky umíte, mademoisille! Synku, pojďte dělat dámě tanečníka,“ kývl na Janka. Ten se princezně uklonil a uchopil ji do tanečního držení. Loichotte se začervenala a zatočila se jí hlava.
,, Tak prosím, prosím! Á…“ bardi začali hrát a Loi s Hudebníkem se roztančili po prázdném sále.
Bluma přešlápla z nohy na nohu a zaťukala. Srdce jí bylo až v krku a flakonek s lektvarem se jí třásl v ruce. ještě nikdy se nesetkala s Vlkodlakem a doufala, že ji to nijak nepoznamená. Valkýra otevřela.
,, Dobrý den,“ usmála se. Byla to sympatická dívka s květinami ve vlasech.
,, Mistr Evžen vám posílá tohle,“ řekla Bluma, podala jí flakónek a marně pátrala po nějaké vnější známce, že tato dívka je vlkodlak.
,, Děkuji. Pokročil už nějak ve svém pátrání?“
,, Bohužel ne.“
Valkýra si povzdechla.
,, Stát..“ zvolala Tara, která teď jela první a zvedla ruku. Všichni přitáhli koním otěže.
,, Myslím, že dnes už máme za sebou dlouhou cestu a noc pokročila. Utáboříme se,“ rozhodla Calimë a svedl koně z cesty kus do lesa. Jakub a Nienor snesli trochu dřeva a rozdělali ohýnek. Calimë se starala o koně a Tara vyhlížela do ztichlého lesa. Občas kolem zašustila veverka, ale jinak byl klid.
,, Vy dva byste si měla odpočinout,“ ukázala Calimë na Jakuba a Nienor.
,, A co ty“ nesouhlasila Nia.
,, Já budu s Tarou držet hlídky.“
,, Jsme ještě doma a..“
,, A je tu plno nebezpečí, i když ho možná nevidíš,“ opáčila Tara.
,, Když budeme hlídat každý dvě hodiny, všichni se dobře vyspí,“ řekl smířlivě Jakub.
,, Tak dobře. Vezmi si první hlídku a až nebudeš moci vydržet vzhůru, tak mne vzbuď, ano?“ zívla elfka.
,, Dobrou noc,“ přikývl Jakub. Všichni se zachumlali do plášťů a dek jak to nejlépe šlo a schoulili se mezi kořeny mohutného smrku. Brzy všichni usnuli, včetně hlídkujícího Jakuba.
,, Děláš si ze mě legraci? Jak si to představuješ, usnout na hlídce?!“ křičela Nienor na Jakuba. Tara s Calimë zkoumaly stopy.
,, Někdo tu stál Dejme tomu kolem půlnoci. Elf to nebyl, nikdo z Lesního lidu také ne. Byl to člověk, nakolik umím číst stopy. Teď už je dávno někde v tahu,“ vzdechla Tara.
,, Už nech Jakuba na pokoji, Nio. Stalo se, musíme být opatrní. Pojeďme dál po těch stopách.“ Navrhla Calimë.
,, Po nich? Rovnou do náruče nepřátelům?“ zděsil se Jakub.
,, Ano, zrovna tam. Ale pojeďte opatrně, ať nepošlapete stopy,“ houkla elfka, skočila na koně a následovala Taru, která vyrazila první po stopě. Viděli, že běžela tam i zpátky, šli tedy po i proti ní. Po půl míli se lidské stopy změnily v otisky kopyt.
,, To nemá smysl,“ zavrtěla hlavou Tara.
,, Naopak. Stopy jdou směrem k hranicím, kam chceme dojít i my,“ usmála se elfka.
,, A navíc jsme tak pryč z cesty,“ podotkla Nienor. Jeli tedy dál po stopě. Byla lehko sledovatelná a mohli se jí držet i ve cvalu. Nienor teď jela po boku Tary a učila se do ní ve stopách číst. V tom její černý hřebeček zaržál a prudce zastavil. Nia mu přepadla na krk a než se stačila vrátit do sedla, hřebec se vzepjal a dívka spadla do bláta. kůň zařehtal, odklusal kus stranou a tam stál, oči rozšířené strachem. Calimë promluvila se svým grošákem elfsky, seskočila a šla pomoci Nienor vstát. Ta se zvedala ze země. Bláto kolem ní bylo rozryté a zválené, místy ztmavlé kapkami krve a válely se tu chomáčky černých chlupů. Jakub se snažil uklidnit svého koně, který se potil, přešlapoval z nohy na nohu, hryzal nervózně do udidla a nepostál chvíli v klidu. Elfka se rozhlížela kolem. Půda byla rozdupaná jakoby zdivočelým koněm a kopyta pak nepochopitelně odbočila k západu a zmizela v lese. Naopak v jejich jihovýchodním směru pokračovaly otisky psích tlap, ale mnohokrát větších; stopa byla velká jako elfčina dlaň. Calimë s náhlým pochopením potřásla hlavou. Otočila se na ostatní.
,, Dámy a pane, máme tu vlkodlaka,“ oznámila slavnostně. Tara zbledla, Nienor se zatvářila nechápavě a Jakub se nezmohl na nic.
,, Jak to víš?“ zeptala se Tara.
,, Podle stop. Ani pro vlka to není krátká cesta a tak přijel v lidské podobě na koni. Nechal ho stát kus od našeho tábořiště. Viděl, co potřeboval, vrátil se a ujížděl pryč. Pak pochopil, že kůň už je mu na nic a změnil podobu. Svobodná zvířata mají přirozenou hrůzu z vlků a náš vlkodlak byl pro ubohého koně moc velké sousto, proto utekl daleko do lesů. Ostatně ani našim koním se vlčí pach nelíbí.“
,, Kdo nebo co je vlkodlak?“ zeptala se Nia.
,, Tenhle vlkodlak je Pán. Mění podobu z člověka ve vlka podle své vlastní vůle. Je to nebezpečná bestie. Má tělo a sílu obrovského vlka a přitom zchytralou mysl člověka.“
,, V tom případě nemá smysl ho dál stopovat,“ rozhodla Nienor. Tara nesouhlasila.
,, Máš pravdu v tom, že ho nikdy nedohoníme.“
,, V tom případě nemá smysl ho dál stopovat,“ rozhodla Nienor. Tara nesouhlasila a Calimë také ne.
,, Máš pravdu v tom, že ho nikdy nedohoníme, alespoň ne teď a takto. Ale já znám způsob, jak se dá stopovat i vlkodlak. Potřebuji jen poslat vzkaz do Altaronu,“ řekla elfka a otočila se na Taru. Ta se tvářila nesouhlasně, ale zahvízdala a na nastavenou ruku se jí sneslo káně. Calimë rychle napsala krátký vzkaz a přivázala ho ptákovi k noze.
,, Svíhanet´Altaron,“ pošeptala Tara ptákovi a vyhodila ho do vzduchu. Párkrát zakroužil nad lesem a odletěl směrem k městu.
,, Nám teď nezbývá než čekat,“ poznamenala Calimë, ,, Dáme si pauzu před poslední ztečí. Pár dní si odpočineme. Mám zvláštní pocit, že nic už nebude jako dřív, ale ten krátký čas si chci užít.“ A také si tu dobu všichni užívali pomalými projížďkami po lese, spáváním v mechu a posloucháním ptačích koncertů, když slunce prosvítalo zelenými lístky.
Migullius, velitel královy elitní osobní gardy, se procházel po hradbách. Svítalo. Pomyslel si, jak je Altaronská země nádherná, když ji slunce zlatí svými paprsky a město ještě spí. Náhle se mu zazdálo, že proti němu se pohybuje temná tečka ve slunečním jasu a za okamžik přistál na kamenné obrubě hradeb dravý pták. Na noze mu povlávalo cosi bílého. Migullius papír odvázal bez přečtení odnesl královně Erendis, které byl věren víc než svému pánu. Královna si dopis přečetla a pak si nechala zavolat Loichotte.
,, Co mi můžeš říct k tomuto?“ zeptala se přísně a podala jí zmačkaný list. Loi četla:
Drahá Loichotte!
Zatím postupujeme dobře, narazili jsme však na problém. Naléhavě tě prosím, jestli bys mohla poslat Valkýru s nějakým ozbrojeným doprovodem za námi. Je to důležité! Prosím, požádej také Madlén, aby mi poslala to, co jsem si u ní před lety skryla. Děkuji a spoléhám na Tvou pomoc. Ať žije království! Namárië Calimë Elarwen
,, Mohu říct jen tolik. Splním, oč mě Calimë žádá, a to hned. Nechceš mi v tom doufám bránit?“ otázala se své matky. Ta zavrtěla hlavou.
,, Nechci. Ráda bych ti pomohla. Je-li Migullius ochoten, ať jede s tou dívku jako doprovod.“
,, Milady,“ uklonil se bojovník, ,, mile rád. Vaše přání je mi rozkazem.“
Přesvědčit Valkýru, aby se teď vydala na cestu, bylo obtížné. Teprve když jí Loichotte pohrozila, neochotně svolila a vydala se v doprovodu Migulliuse na cestu. Oba tušili, že je třeba spěchat; neopomněli se však zastavit v lesní chtrči Magdalény a požádat o jakýsi elfčin artefakt, který jim mladá bylinkářka bez okolků vydala.
Po pár dnech se odpoledne potkali s čekající skupinou. Calimë se zdála opravdu potěšena.
,, Jděte teď všichni spát, vzbudím vás v noci a půjdeme dál.“ oznámila jim. Všichni kromě Tary se tvářili nechápavě, ale poslechli. Elfka držela s Tarou hlídku.
,, Calimë, tohle je moc nebezpečné. Hlavně pro tebe. Valiera nezapomene, kdo stojí za jejím prokletím. Ví, že to byli elfové. Zabije tě.“
,, Poslechne mě.“
,, Kde bereš tu jistotu?“ Elfka místo odpovědi vytáhla balíček, který jí předal Migullius spolu s přáním dobrého zdaru od Madlén. Rozbalila ho a hle: v dlani držela černý kámen zasazený v stříbrné broži. Měla podobu trojúhleníku a byly na ní vyryté podivné ornamenty a znaky. Tara se dál neptala, ale tvářila se pochybovačně.
Kolem jedenácté hodiny vyšel měsíc a byl právě v úplňku. Dívky probudily ostatek družiny a co nejrychleji je hnaly na koně. Jen Valkýra zůstala sedět na zemi a vystrašeně se podívala na měsíc. Pak se v jednom otřesném okamžiku zatřásla a k údivu všech proměnila ve vlka.
,, Porozumí hlasu svého vlastního rodu…“ zamumlala si pro sebe Nienor. Vlčice se nenávistně rozhlédla po ostatních a pak spočinula pohledem na Elarwen. Ta proti ní vytasila svůj kámen.
,, Nesté a, gaurenn. Im Calimë Elarwen, sa Heri en daur. Im a daure gond! Lasto beth lamenn! Ca y a te!“ Valkýra-vlčice se nejprve tvářila, že po ní skočí, ale pak zavyla a vydala se vlkodlačí stopou, následována ostatními. Vedla je celou noc a když začal měsíc zapadat, vstoupili do úzké soutěsky. Valkýra se s pádem luny proměnila opět v člověka a postupovali unaveně vpřed. Past sklapla. Nebylo úniku.
Thomas si upevnil plášť. Na naléhání Loichotte a královny se rozhodl následovat s oddílem otcových gladiátorů spolek Domobrany k hranicím, odkud hrozilo nebezpečí. Řekl otevřeně, že válka je každou chvíli blíž. Řekl, že jí jede odrazit a nebo padnout, Každý, kdo chce, může jet s ním. A mnoho lidu jelo. I král Jan se jel podívat na boj z blízka.Erendis, Bretelle a Kasha se rozhodly zůstat se svými dvorními dámami v zámku a bojovat intrikami proti sobě navzájem. Ale princezny Serengetti, Kate a Loichotte si vyprosily účast. Serengetti byla rebelka, boj byl její živel. Kate odmítala zůstat doma s nevlastní matkou, matkou, která ji nesnášela a sestrou,která jí opovrhovala. Loichotte považovala za svou svatou povinnost vyjet za svou vlast a na její přání se vydal ven i Janek Hudebník. Patrick Nacius odložil masku krejčího a jako rytíř z románů se vydal do války pro čest a slávu své dámy.Jitka za přítelkyněmi a Alchymista s Madlén ošetřovat rány, Margarita s modlitbou a Adriana za svou paní Iris. Jen Agnes zmizela neznámo kam; proslíchalo se, že s ní z města utekl i zabiják James, očarován její krásou.
Poslední a nejskvělejší armáda Altaronské říše vyrazila. Prapory vlály a slunce se odráželo ve štítech a přilbicích, ženy zpívaly a válečníci se smáli. Vpředu jel na bílém koni král Thomas a jeho sestra, princezna Loichotte, které hrál pro potěchu na loutnu Janek Hudebník, nejslavnější bard ze starých pověstí.
Nad údolím ležela noc. Měsíc se skryl za mraky a nepříjemně pofukovalo. Calimë se opřela o mrazivou stěnu. Ráno už není daleko. Proklaté ráno, a s ním i smrt. Byli blázniví. Stopovali vlkodlaka a našli vyhladovělou smčku připravenou skončit s Altaronem jednou pro vždy. Proto žádné zprávy, žádné varování. Nepřítel místo čestné výzvy vyvraždil hraniční lid a postupoval dál. To už nebyla výprava pro radost a hrdinství. To byla vražda!
Slíbili jim, že je za úsvitu popraví. A bude konec těm hrám na hrdiny. Nienor se podívala na elfskou přítelkyni.
,, Brzy bude ráno, Nio,“ špitla Calimë.
,, No a? Jsme klidná…klidnější než za celý svůj život. To nebyla má chyba.“
,, Ne, nebyla. Tohle nebyla chyba nikoho. Altaron padne.“
,, Alespoň padneme s ním.“ Chvíli bylo ticho. Pak začal obzor zlátnout a ptáci se rozezpívali. Vstával nový den.
,, Je ráno,“ řekla mrazivě Tara.
,, Ano. Je konec,“ přikývla pokojně Nienor. Přišlo dvanáct mužů v černém brnění. Odvedli je na vyvýšený zelený pahorek s výhledem na rozlehlé zelené pláně a stinné lesy Altaronu. Nienor se zaleskly oči slzami. Bylo nádherné ráno. Stáli vedle sebe, s rukama svázanýma za zády; hlavy však drželi hrdě vzpřímeně.
,, Přejete si, abychom vám zavázali oči?“ zeptal se jeden z bojovníků.
,, Ne. Chci, aby má zem byla tím posledním co uvidím,“ řekla smířeně Nienor. Vrazi pozvedli meče.
Tara myslela na svůj lid daleko v lesích, jak bude žít v otroctví cizích vládců. Nienor vzpomínala na rodiče a na dětství. Přesně si vybavovala svojí první pannu, kterou jí Thomas jednou vzal a uřízl jí kus vlásků. Co se tenkrát nabrečela a přísahala, že už s Thomasem nikdy nepromluví. Jakub myslel na svou matku, vévodkyni z Creevelandu, jak nerada ho pouštěla na zkušenou k strýci Janovi. Co se honilo hlavou Calimë, to nevím, protože srdce elfů je těžko pochopitelné pro lidi. Čekali na smrt, která však nikdy nepřišla. Slunce se vyhouplo přes obzor a do halasu ptáků zazněl stříbrný hlas rohu a v zorném poli se objevila skvělá a zářící armáda ověnčená sluncem. A král Thomas přicválal se sám a promluvil hlasitě ke všem.
,, Útočníci v mé zemi! jakým právem chcete zabít tyto zde, mé drahé? jaká moc vám dovoluje ničit a zabírat mou zemi a vyhánět můj lid z domovů? Kde berete oprávnění překračovat mé hranice s ozbrojenou silou? Já to nedovolím!“
A tolik královské moci se zjevilo v tu chvíli v Thomasovi, že nepřátelští zmlki a hleděli.
,, Kde je váš pán?“ zeptal se král. I přivedli k němu krále Galenita.
,, S králem král ať už nikdy nezkříží meč, sousede. Řekni, jaká je cena naší svobody,“ řekl Thomas.
,, Má dcera.“
,, Nevím, kde je,“ odvětil král.
V tu chvíli se na severním návrší objevily dvě postavy ozářené světlem. Jedna z nich byla princezna Iris a její zlaté vlasy odrážely sluneční svit a halily jí i rytíře Saimona don Trachana do oslnivé záře. Tak přišla a prosila svého otce za odpuštění, a Galenit jí odpustil a vložil její ruku do dlaně don Trachanovy. Tak bez bitvy skončila velká válka o Altaronské království a v oněch dnech, prozářených sluncem a zeleným klidem se Nienor zasnoubila s králem Thomasem a Altaron měl opět královnu, pevnou jako křišťál. Loichotte se vzdala titulu princezny a svůj život zaslíbila Janku Hudebníkovi. Všichni byli skoro šťastní. A v ten čas se Calimë loučila.
,, Nejezdi pryč, Calimë. Chtěl bych tě představit otci..“ řekl Jakub.
,, Ne, můj princi. Každý zná vévodu z Creevlandu. Co bys mu řekl? Tatínku, tohle je Calimë Elarwen, elfí kněžna z Nimezis? Ne ne, to by on nikdy nepřijal. Lidé nesnáší ostatní plemena a elfové se stáhnout tam, kam lidé ještě nepřišli, a pak odejdou navždy. Nemůžeme se dál míchat do světa, který nám nepatří.“ odvětila Calimë. Pak se obrátila na Nienor.
,, Sbohem, Nienor, královno Altaronská. Tohle je váš svět a ať už je to jakkoliv, musíte si ho vybojovat sami.“
,, Nejezdi, Calimë!“
,, Paní, tohle je tvoje zem a tvůj boj. Já do něj nepatřím. Když mě však budeš potřebovat, jsme tu. Namárië.“ A s tím se otočila a odešla na západ, kam odedávna chodívali všichni elfové. Po pár krocích se však otočila. Altaronský lid stál vítězný na zelném kopci, oděný sluncem. A na šedém balvanu tam stála Moira, pozvedla ruce a zazpívala vekou píseň Zapomnění. A během ní se Calimë zdálo, že král a královna a bojovníci a dámy a všechen lid se mění. Místo hrdinů tu stály děti naší reality. Sen skončil.
Tohle je pohádka pro Niu. Nienor-bojovnici však nikde nepotkáte, pokud nemáte oči bystrozraké jako sami elfové. Většina postav, které znáte z příběhů, je v naší realitě úplně jiná, aspoň na první pohled. Když však člověka poznáte líp, uvidíte, jakou roli v příběhu může hrát. Nienor je taková, jaká byla. Rozumná i drzá, rebelka i královna, ale hlavně pevná jako skála. Její jméno není důležité, protože za královnu mluví její činy, ne koruna.
A ještě něco. Každá povídka má svůj konec, ale velké příběhy nikdy nekončí a přecházejí plynule z jednoho do druhého. Můžete věřit, že žijete další z velkých příběhů světa, neboť tak tomu opravdu je. A pokud vám to nestačí, je tu ještě Ardaleias a v ní krásná říše Altaronská, kde máte svůj domov. Vždyť příběh, který jsem vám vyprávěl, nebyl jen převyprávěním snu jedné mladé dívky, ale zároveň skutečným příběhem. A tím, že Calimë s Nienor a svými přáteli vyhráli válku, zachránili Altaron a celou Ardaleias i pro vás, abyste se tam mohli vracet stále znova v dalších příbězích.