Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povídka jednoho léta

3. 1. 2007

Kris zívla a posadila se na posteli. Slunko už protivně svítí, přestože není ani osm. Vstáváme opravdu brzo, a to jsou prosím prázdníny. Ale nedá se nic dělat, Denny a Mat tu můžou být každou chvílu, Nika a Rik nás taky čekaj kolem devátý. Se zíváním se z postele vyhrabu taky a natáhnu na sebe oblečení. Kris i já máme džínový kraťasy a černý tílečka, už dávno jsme je spolu koupily na nějakou společnou akci. Kris si ještě uváže na hlavu šátek, já si vezmu slamák, sluneční brýle a jsme ready. Věci jsem si prozíravě sbalila už včera večer, snad jsem na nic nezapomněla. Oblečení, peníze, doklady. Cink cink, ozve se zvonek. Kris na mě kývne, že jde otevřít. U branky stojí Mat, Denny sedí v autíčku s odkrytou střechou. Dostal tohle fáro od rodičů, když udělal řidičák, což je fajn, protože podnikat prázdninovou akci s takovymhle strojem je úspěch téměř zaručený. Dotáhnu do auta svůj i Kris batoh, nechám na stole dopis pro rodiče a zamknu. Razíme na prázdniny! V Modřanech vyzvedneme Niku s Rikem, to už je kufr plnej báglu a sedačky plný lidí a můžeme konečně opravdu vyrazit. Kam? No přece někam daleko! Pasy všichni máme. Kdo? No přece my!Kristýna a její bráchanec Matěj, kámoš Daniel, moje sestřenka Dominika a její kluk Richard a já. Kris, Mat, Denny, Nika, Rik a já. Říkaj mi většinou El.

 ,, Jedem, ne?“ houkne Denny a rozjede svoje autíko po silnici.

 ,, Vezmeme to po jižní spojce, ne?“ ptá se Nika, ale nikdo jí neposlouchá. Jedeme celý dopoledne a kolem třetí zastavíme u nějaký hospody na jídlo.

 ,, Kucí, musíme pokřtít naše slavné vozidlo,“ navrhne Kris a všichni jí dáme za pravdu. Luxusní červenej auťák dostane oficiální jméno Sparta(přes protesty slávistky Niky) a můžeme jet dál. Vezmeme to po okreskách, abychom se líp bavili. Vlasy nám rozfoukává vítr a z plných plic vyřváváme písničky. Jsme mladý, bláznivý a svobodný! Mě, Nice a Kris je sedmnáct, Dennymu dvaadvacet, Matovi jedenadvacet a Rikovi dvacet.

 ,, Kde zastavíme na noc?“ snažím se překřičet Niku s Kris, které vyřvávají Ameriku od Lucie:

 ,, …Do vlasů ti zabroukám Pá pa pá pá…“

 ,, Viděl bych to na nocováni v autě,“ odpovídá stejně hlasitě Denny, kapitán naší výpravy.

 ,, Sem se ale nevejdeme,“ poznamená Mat.

 ,, Však ono tě nezabije, když budeš hajat na zemi v trávě,“ ušklíbl se Denny. Mat se zatvářil uraženě.

 ,, Hele, koně,“ ukáže Rik na ohradu, kolem který zrovan jedeme. Je fajn, že sestřenky kluk má koně rád stejně moc jako já. Bohužel mýho koníka si sestra odvezla k babičce, protože já bych se o něj nemohla starat, když jsem s partou pryč, to je pochopitelný, ne? Začíná se pomalu stmívat.

 ,, Nezabalíme to už?“ zavolá prosebně Kris a zimomřivě si objímá ramena.

 ,, Co? Je ti zima?“ zeptá se starostlivě Denny. A jéje, to budou zase prázdniny. Kromě Niky a Ríši se tu rýsuje další pár, o tom, že se Krista Dennymu líbí, vím už dlouho. Takže na mě zbyl Mat. Ne že by se mi nelíbil, tmavý vlasy, krásný modrý oči…..ale nejsem blázen, stejně o mě nestojí.

 ,, Taky už bych to stopnul,“ přidá se Rik a zívne.

 ,, Dobrá, dobrá, přemluvili jste mě,“ vzdá se Denny a zaparkuje auto na polňačce v loukách.

 ,, Tak tady spát nebudu, co když se tu schovává nějakej vrah?“ zaprotestuju.

 ,, Ale prosimtebe, nebuď hloupá,“ usměje se na mě Mat.

 ,, Tak jo, ale budu spát zamčená v autě,“ kladu si podmínky. Nakonec budeme my holky spát v autíčku a kluci si postavěj stan. Gentlemani. Nevim, jestli je zakázaný rozdělávat na polní cestě ohníček, ale nikdo to nezjišťuje. K večeři si nad plamena opékáme všechno, co nám zbylo – kus chleba, dvě jabka ( nebo se to foneticky píše ,, japka“ ?), čokoládovou tyčinku, anglickej rohlík z Alberta a kousek Matovy bábovky. (Pochopitelně jí nepekl, ale dala mu jí maminka.) Když se o to podělíme a popálíme si prsty, vytáhne Mat kytaru. Teda já jak jsem hudebně hluchá, tak je to nádhernej nástroj. Černá, kovový struny…. fakt hezká. Musim mu říct, aby mi jí někdy půjčil. Nehraju nijak super, ale už pro ten pocit pohladit si ty struny. Nechám ostatní zpívat a koukám do plamenů a do tváří svejch přátel, který ty plameny zbarvujou do červena a do zlata. Nika se samozřejmě tulí Rikovi v náručí, ale co, jsou spolu už půl roku a Rik všem tvrdí, že až bude Nice osmnáct, požádá jí o ruku. To teda pochybuju. A i kdyby, ona by ho odmítla, pokud chce dostát svejm názorům o svobodě, mládí a užívání si. Denny vytáhne odněkud flaš Becherovky a nechá jí kolovat.

 ,, Něco na zahřátí a zklidnění před spaním neuškodí,“ přemlouvá Kris, která je naprostá abstinentka a marně ju z toho už pár neděl léčíme. Ale dneska, zdá se, upouští od pravidel a maličko si cucne, i když se šklebí, jak kdyby pila sliz. Neříkám, že mě ten pálivej pocit v puse a v krku nějak okouzluje, navíc mam vždycky pocit, že se to ani nedostane do žaludku, protože všechno tekutý zůstane na jazyku, ale zase nejsem vybíravá. Pak si dáme dobrou noc, Nika s Rikem se loučej pusou, a jdeme si lehnout. Každá parta do svýho. V autě fakt moc místa pro tři krásný dobře rostlý holky není (teda mimo Niku, ta má modelčí postavu), ale když kouknu ven, jak si kluci zapínaj mikiny a soukaj se do stanu, máme se vlastně fajn.

  Ráno. Ráno? Spíš noc. Sluníčko, ptáci, rosa a další protivní přírodní činitelé, k čertu s nima, nás budí už v půl šestý. Kouknu z okýnka. Kluci postávaj venku, trochu klepou kosu, ale jinak nás gentlemansky nechávaj vyspat. Ale my už jsme taky vzhůru.

 ,, Jde se někdo někam za křoví převlíct?“ ptám se a hrabu v tašce spodní prádlo. Vyrazíme všechny tři za nedalekou lísku, rychle na sebe hodíme čisté oblečení, u auta přejedeme xictík pudrem a řasy řasenkou, zapleteme vlasy do copů, uvážeme šátky (všechny stejně) a jsme ready.

 ,, Něco mám. Kdo to chcete?“ zeptám se kluků. Jsou rozpačitý, asi nevěřej, že je to nezabije.

 ,, Tak to sem dej, když jinak nedáš,“ natáhne Denny ruku. Dám mu do ní lískový trojoříšek.

 ,, To mě cvrnklo do nosu, když jsem si zapínala pásek. Můžeš zkusit, jestli v tom nenajdeš plesový šaty s vlečkou,“ prozradím mu.

 ,, Proč ne?“ rozlouskne první oříšek….a nic. Jádro sežral červ.

 ,, Hm, tak první ples ani princ…totiž princezna ti není přáno. Zkus to jindy,“ poradim. Ale Denny se rozdělí s ostatníma, takže má každej jednu šanci. Rik najde oříšek s červíkem.

 ,, Hm, asi budu fotr,“ usměje se a políbí Niku. Jedinej Mat má pod skořápkou normální zralej lískáč.

 ,, Dostanu princeznu?“ zajímá se, jen co ho sní.

 ,, Ne, princezny došly. Ale můžeš se napsat do pořadníku, až nějakou potkám, dám ti vedět, jo?“ navrhnu, ale už to nestihneme zaprotokolovat, protože Denny stáhnul střechu a troubí.

 ,, Spartáááá! Jedeme, bando!“ volá. Naskáčeme dovnitř. Kris dneska jede na sedačce spolujezdce a já, Nica, Rik a Mat se naskládáme vzadu.

 ,, Auto rudý jako krev:!“ zařve Mat.

 ,, Naše krev je Sparta!!!“ zakřičíme všichni v odpověď, neboť toto je naše heslo, pokud jde o začátek jízdy v autíčku Spartičce.

 ,, Tfuj,“ dodá Nika a odplivne si. Dopoledne brázdíme silničky středočeského kraje, ale neomylně míříme na Moravu. Kolem jedné zastavíme u pěkné knajpy na oběd a po dohodě zakotvíme na celej zbytek dne. Projdeme si okolí, nacpeme se borůvkama, zahrajeme v lese na schovku, medvědy a nálety a na společenstvo prstenu. Pak se vrátíme k hospodě a k autu, dáme večeřinku a díky milému hospodskému smíme přespat. Takže ráno ještě snídanička…..a razíme dál. Oběd vynecháme a těšíme se, že večer a pár dalších dní strávíme v nějakém penzionu, kteréžto přání se nám vyplní. Penzionek je pěknej, jmenuje se Růženka, to je sice blbý jméno, ale zařízení pěkné. Po večeři se nám ještě nechce spát, takže hrajeme hru. V párech. Na filmy. Nika je ve dvojici s Rikem, Kris s Dennym a já s Matem. Uzavřeme dohodu, že budeme dávat jen takový filmy, které se ve dvojicích dobře předvádějí. Jeden tým film zadává, druhej předvádí, třetí hádá. Já s Matem zadáváme Nice a Rikovi Titanic.

 ,, Můžu i zpívat?“ zeptá se Nika, ktreá strávila hodně let ve sboru. Po krátké dohodě jí to dovolíme. Vezmou si na pomoc židli, Kate Winclet rozpřáhne ruce, Jack jí chytí kolem pasu..

 ,, Every night in my dreams, I see you, I feel you….“ Kris to samozřejmě okamžitě uhodne a připíše jejich skupině bod. Další předvádí Kris s Dennym a já hádám. Krist stojí, jednu ruku za zády, druhou zvednutou a opřenou o Dennyho rameno, on stojí za ní, drží jí za jednu ruku, druhou jí sjede od dlaně přes břicho…a pak naznačí tanec. Hříšný tanec. Jedničku. Máme bod. Kris na mě mrkne a zadá nám Piráty z Karibiku: Prokletí Černé perly. Oba jsme to s Matem viděli a oba ten film milujeme. Jenže kterou scénu vybrat?? Za chvíli stojíme před ostatníma. Mat mě obejme, spojí ruce, já se otočim a nandavám mu imaginární klobouk a pistol. Nekoukám mu do očí.

 ,, Thanks, miss Swann,“ zašeptá. Zvednu hlavu. Má fakt nádherný oči…jako  moře.A je skoro tak krásnej jako Johny. Už víte, proč mi říkají El? Jdou další filmy, Harry Potter, Pán Prstenů, Vinnetou…a pak jdeme spát. Druhej den vyrazíme k řece. Prej se tam dají půjčit loďky. Proud je klidnej, vlastně se skoro nehejbe, řeka široká a celkem mělká….svedeme velkou námořní bitvu, až vypadáme jako piráti. Pocuchané polomokré vlasy, rozevláté košile, šátky ve vlasech…Do penzionu dorazíme až večer a na hry nemáme náladu. Voda unavuje. Byl to krásnej den. Loučíme se před pokojema. Jeden je holek, druhej kluků. Nika se cicmá s Rikem, Kris se zatím docela kamarádsky objímá s Dennym… koukám na Mata. Krásně voní..trochu jako moře. Usměju se. Prostě piráti.

 ,, Miss Swann?“ zeptá se tichounce.

 ,, Hm??“

 ,, Můžu ti dát pusu na dobrou noc?“ přistoupí kapitán blíž.

 ,, Of course. You are captain Jack Sparrow,“ usmívám se. Ta pusa byla jenom moje, takže vám sem o ní nic nenapíšu, ale byla krásná. Však přece..on je kapitán Jack Sparrow!

 Druhého dne zrána, asi tak v půl jedenácté, vyrazíme dál. Podle mapy a podle hladu se dohodnem, že bychom mohli následujících pár dní strávit u mejch a Niky příbuznejch na vesnici. Teta Helena nás přivítá docela mile a dá nám k dispozici velkou ložnici s pěti postelema. Nevadí, nějak se vejdem. A pak nám oznámí, že v sousední, o něco větší vesnici, je „tancovačka“ a jestli nechceme jít. Jenže žádná z nás nemá šaty. Žádnej problém. Tetička tu má schovaný starý kostýmy z tanečních, nejen svoje, ale i dalších žen v naší rodině. Rozbalování a zkoušení těch modelů je ohromná legrace(teda pro nás holky, kluky jsme vykázaly, aby se šli projít.) Kris pro sebe zabere černý šaty bez rukávů s bílou sukní s černejma puntíkama pod kolena. Něco na styl šedesétejch let. Nika, který sluší všechno, si vybere tmavočervené šatky ke kolenům s nabíranou sukní a hlubokým výstřihem na zádech. A já objevím naprostý poklad. Ne vyloženě tvrdej stahovací korzet, ale něco na ten způsob, pod to jsou bílo straorůžový šaty (dlouhý skoro až na zem) se širokou šerpou kolem pasu.

 ,, Wau, miss Swan!“ pokývá Nika uznale hlavou. Teta se nabídne, že nás všechny načeše a Nika zas že nalíčí. A taky, že klukům půjčí stylové oblečení, ale že je uvidíme, až když pojedem na ples. Asi to bude velká akce, ale co, jsme na vesnici, tady si můžeme pořádnou pařbu dovolit. A tak má Kris na sobě černobílé šaty, lodičky s páskem přes kotník, svoje zrz-blond vlasy natočené kulmou a výraznou červenorůžovou rtěnku. Nica má svoje přirozeně zvlněné vlasy smotané do drdolu, zpevněné lakem a doplněné o červenou růži ze zahrádky. Tmavorudej lesk na rty a dlouhé, husté řasy. A já mám taky kulmou natočený vlasy, stažený „po elfsku“ dozadu, přelakovaný a tmavorůžové oční stíny a linku na oči. A pak se jde. Helena s Láďou jdou taky a světe div se, jejich sousedi vytáhli pro tu příležitost dokonce kočár! S koňma. S holkama čekáme v síni, něž pro nás přijdou gentlemani. To je snad nějakej maškarní, ne? Rik přijde v černých kalhotách, bílé košili(poslední tři knoflíčky u krku nedopnutý), na hlavě klobouk a přes oči černou pásku s dostatečnejma průstřihama na oči. Zorro. Ale k horkokrevné Nice se to hodí. Denny přijde v černejch kalhotách, černý košili, bílý kravatě…prostě dokonalej tanečník, blond vlasy má spadlý do čela…hej, to je jak z nějakýho filmu! A pak Mat. Mat? Vůbec ne. Tmavohnědý kalhoty, vysoký jakoby jezdecký kožený boty, bílá napůl rozeplá košile, černá šerpa kolem pasu, polodlouhý vlasy jakž takž stažený do culíku, mušketýrskej klobouk s širokou krempou a peřím za stuhou…… dobře, tak dneska není Jack. Dnes je Will. Jízda kočárem je skvělý zážitek, ale sedět jako Elizabeth Swan vedle Willa Turnera skoro ještě větší. Ples se ukáže bejt vážně takovým volnějším, jsou tu normální šaty i převleky, takže zapadáme.

  Vlastně mám pocit, že jsem v pohádce. O Popelce. O tom, jak se jednoho dne dostala se svým pohádkovym princem na ples a protančili celou noc. Tady nic nekončí půlnocí. Naštěstí.

 ,, Nepůjdem se na chvíli ochladit ven, miss Swan?“ zeptá se mě Will a vede mě ze sálu, kde je vážně vedro.

 ,, Nezdá se ti, že je to všechno úplně pohádkový?“ zeptám se a kouknu po hvězdách.

 ,, Tak trochu. Ale chybí mi tady moře. A zvony,“ usměje se Will a jemně mi položí ruku kolem pasu.

 ,, Ale pohádky končej šťastně.“

 ,, Ty nejsi šťastná?“

 ,, Moje štěstí je někde jinde…“ přece mu ksakru nemůžu říct, že poslední dobou pro mě štěstí znamená vlastní byt, zdraví mimčo a on po mém boku jako manžel. Nepochopil by to z úst sedmnáctiletý holky.

 ,, Tak mi povídej nějakou pohádku, jaká by měla podle tebe bejt,“ zašeptá Will a sedne si do trávy pod nekonečnou hvězdnou oblohou. Z hospody sem zaznívá slabá hudba a smích.

 ,, V mý pohádce se Will nakonec ožení s Elizabeth na palubě Černý perly, Jack jim jde za světka a pak spolu šťastně žijou v nějakym hezkym městečku, vychovávaj děti….a jestli neumřeli, tak tam tak pohodově žijou dodnes.“

 ,, Pěkný. Rozhodně máš talent na pohádky,“ ušklíbne se Mat alias Will. Smutně se usměju do tmy.

 ,, Jdeme zpátky, kapitáne,“ hlesnu a pomalu vyrazim k budově. Z mojí pohádky zůstaly najednou jen ty nádherný šaty. Koutkem oka zahlídnu Kris a Dennyho, jak v objetí pozorujou hvězdy. Zatraceně, nemám přece vůbec žádnej důvod bejt smutná. Jsem mladá, mám život před sebou a kluků ještě bude…jenže už žádnej nebude kapitán Jack Sparrow. Vlastně mi ani neřekl, že mě nechce…..ale ani opak. Najednou mám chuť jet domů. Heleny sousedi jsou už taky unavený a nabídnou se, že mě odvezou. Rozloučím se s Nikou a Rikem, který tancujou v sále, a jedu.

  Dům našich příbuznejch je nádhernej, velkej, ale když je v něm člověk sám v noci taky děsně strašidelnej. Sednu si do salonku, uvařím si kafe a snažím se číst. Bojím se zhasnout a jít spát. Lekám se každého zvuku, štěkotu psa, křiku káňat…br, jak je to strašidelné. Raději se zamknu. A taky bych chtěla mít něco pádného po ruce..je to hloupost, ale mě by to uklidnilo. Meč nemám, tam si vezmu aspoň zjevně nefunkční dekorační starobylou pistoli, která visí nad obrazem. Sedim na křesle a koukám do prázdna. Neměla jsme odjíždět, teď se tu strachy zblázním…. a nebo usnu.

 ,, El?? El, prober se,“ zaslechnu po neurčitě dlouhý době u ucha. Okamžitě jsem vzhůru, v ruce křečovitě mačkám pistoli.

 ,, Ne, na mě nemusíš střílet,“ usměje se Denny, pistoli mi vezme a pověsí jí zas na zeď.

 ,, Co tě to napadlo, sakra?“ zamračí se Rik a podá mi hrnek čaje s rumem.

 ,, Už jsem byl unavená a nebavilo mě to tam.“

 ,, Nemělas jezdit sama. Kdybys řekla, jel bych s tebou,“ bručí Mat.

 ,, Kde jsou holky?“

 ,, Stelou nahoře postele. Myslím, že je akorát čas jít spát, slečno Swanová,“ rozhodne Denny. Kouknu na hodiny. Je za pár minut půlnoc. Tak i tahle moje pohádka končí přesně. Svlíknu si nádherný šaty. Ty jediný zůstaly pohádkový. Zachumlám se do peřin a je mi na nic.

 ,, Cos vyváděla?“ vyzývídá Nika.

 ,, Neměla jsme už náladu..“

 ,, Něco se stalo mezi tebou a Matějem?“ zajímá se Kris.

 ,, Vlastně ne……vůbec nic. Jen on…asi nebude vhodnej Will pro mojí pohádku.“

 ,, Proč by neměl?“ diví se Nika.

 ,, Protože má jinou představu o šťastnejch koncích.“

 ,, To bude dobrý. Kdybys viděla, jak vyváděl, když zjistil, že tam nejsi. Helena mu řekla, že jsi jela domů a že jsi tam sama. Nedal pokoj a všichni jsme museli okamžitě pěšky pět kilometrů sem. Myslím, že mu ukradená nejsi. Dobrou noc, El,“ usměje se Nika. Dobrou noc. Usínám.

 

  Další den je mi hrozně, jsme unavená, nevyspalá, smutná, Mat se mnou nepromluví pomalu ani slovo…může být ještě hůř? Může. A to zatraceně hůř. Navečer mi volá táta. Elis pustila Kora do výběhu a někomu přišlo moc vtipný vlízt do ohrady a zkoušet na něm jezdit. A nezavřít za sebou vrata! Zkrátka a dobře Hard Core utekl, dostal se na dálnici a srazil s kamoinem. Což se rovnalo jeho konci. Smrti mého koně. Nejkrásnějšího grošáka na světě, osmiletého Hard Cora, českého teplokrevníka, kterého mi táta koupil k patnáctinám. Po téhle zprávě jsem se zhroutila a nechala se Dennym odvézt domů. Všichni se snažili mě podporovat, ale mě to v tu chvíli šlo spíš na nervy. Milý deníčku, už je to skoro rok, ale pořád mě to mrzí. Jsem ráda, že se na mě moje parta nevykašlala ani po tom, jak jsem na ně byla protivná, když mě utěšovali. Taky už ti můžu říct, že Denny s Kris se rozešli, ale zůstali super kámošema. Kris je teď sama, ale myslím, že to tak nebude dlouho. Denny se asi zbláznil. Před půl rokem se oženil a nedávno se mu narodila dcera. Jmenuje se Kristýnka. Richard požádal Niku o ruku a ona ho oproti očekávání neodmítla. Jsou zasnoubeni. Na podzim bude svatba.  Ach deníčku, je to všechno tak strašně romantický a dojemný! Asi stárnu. Mata jsem neviděla už půl roku. Kris říká, že odjel do Německa na stáž, ale že se vrátí, aby s námi jel na opakování loňského léta. Bude jednodušší. Jedeme do Chorvatska, do městečka Rabac, budeme společně bydlet ve velkém apartmánu s třema ložnicema. Těšim se. Bude to přece jen moře….i když se obávám, že Jack Sparrow ,jak byl, už se nevrátí. Od toho léta se mi zdá, že se Mat změnil. Je tajemnej a záhadnej. Je svůj. Ne…ne jen svůj. Není nikoho jiného. Napsal nám z Mnichova, že se těší na moře. Aspoň něco.

 

  Já, Nika, Rik, Kris a Denny jedeme zase Spartou, Mat přijede později za námi autobusem. Dennyho žena je skvělá ženská, pustila ho s náma bez řečí na deset dní. Cesta byla nádherná, dlouhá a veselá. A apartmán, kde bydlíme, je skvělej. Já bydlim na pokoji s Kris, Denny bude bydlet s Matem a Nika pochopitelně s Rikem. Mat má dorazit navečer. Zatím si jdeme zaplavat.

 ,, El, pojď s náma, máme překvápko,“ mrkne na mě Nika a spolu s Kris mě vedou do apartu. Tam vytáhnou……moje plesový šaty z pohádky. Holky mě oblíknou a načešou.

 ,, Co to má jako bejt? Budeme hrát divadlo?“ divim se.

 ,, Ne, uvidíš, pojď,“ řekne Kris a zaváže mi oči šátkem. Pak mě vedou podél pobřeží a nakonec někde stojíme. Kolem šumí moře, ale nevidím nic. A po chvíli ucítím na spánku lehkej chladivej dotek. Sundaj mi šátek. Rik, kterej jedinej má vousy, si zahraje na Jacka a drží mi u hlavy pistoli. Stojíme na molu, kolem voní moře. A z pevniny přichází William Turner s mojí svatební kyticí. Zastaví se přede mnou.

 ,, Elizabeth…měl jsem ti to říkat od prvního okamžiku, kdy jsem tě uviděl……miluju tě!“ usměje se naprosto neodolatelně. Chvíli jen šokovaně koukám. Pak si zamávám rukou před obličejem.

 ,, Nemůžu dýchat…..“ A všichni se smějou. Už je vše zase ok. Naše parta je jako vždycky byla, William a Elizabeth se na mořském útesu zasnoubili a pohádka došla vlastně svého šťastného konce…..

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

A kdo jsi?

(klara, 21. 11. 2007 20:30)

Tak ja mrknu uvidime ;)

Krasa:)

(Jirka, 21. 11. 2007 17:29)

Nasel jsem tvuj profil na seznamce na internetu...od ty doby se snazim najit nejaky kontakt na Tebe. Napsal jsem vzkaz jenze uz jsi tam dlouho nebyla. Tak porad hledam a nenachazim. Jedine co mam je odkaz na tyhle stranky z tveho profilu. Ty i tyhle tvoje povidky, basnicky a stranky...nadhera. Snad se mi nekdy podari te opravdu, skutecne najit. A kdyby to tak skoncilo jako v tehle povidce...
maly zlomek o me najdes tady: http://xchat.cz/george.vana