Jdi na obsah Jdi na menu
 


... smutně hřejivé letní odpoledne, asi tak šest hodin, lehký větřík a vzduch šedý rozvířeným pískem. Oprané legíny, děravé cvičky a špinavé tílko, vlasy do rozcuchu. V dlaních spolu s madly část minulosti a pak stoj...... čas se zastavil a jeho počítání se omezilo na pravidelné houpání koňského hřbetu pod chodidly. Vítr odfoukává vlasy z čela a v zastaveném nekonečnu se tvoje srdce mihotá nad koňským hřbetem....a to je pocit, na který nikdy nechci zapomenout, protože voltiž byla krásná část mého života ..... 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář